17.09.2011 21:56

Benátky pod vodou

Evropská města se připravují na záplavu prázdninových cestovatelů. Tisíce turistů míří například do italských Benátek a spolu s nimi i jeden nezvaný host - obří třímetrová chaluha, která do benátského zálivu připlula až z Číny. V teplém počasí se jí v mělkých kanálech města výborně daří a biologové upozorňují, že by se gondoly zanedlouho nemusely chaluhami prodrat. To ale není jediný problém, s nímž se Benátčané potýkají. Hladina okolního moře stoupá a město se pomalu noří do vody. 

V roce 2100 budou podle amerických vědců Benátky, stejně jako Londýn, New York nebo šikmá věž v Pise, pod vodou. Benátkám by se potopení mohlo "podařit" už dříve. Zatímco hladina moře stoupá, Benátky se propadají do bahna, na kterém byly postaveny. Od svého založení klesly o jeden a půl metru, ve 20. století hladina moře začala stoupat asi o milimetr ročně.

Podle legendy byly Benátky postaveny na ostrůvcích v laguně lidmi, kteří utíkali před Hunem Attilou. Ten vpadl do Itálie v roce 452. Attila, zvaný "Metla boží", má na svědomí mnoho zlého, ale nikoli zrod Benátek. Ty vznikly později, s vpádem Langobardů. Ti nebyli o moc lepší než Hunové, navíc se na nových dobytých územích usazovali. Proto se místní lidé uchýlili na lagunu a své příbytky stavěli na ostrůvcích zpevněných dřevěnými kůly. Stavěli tak nejen chatrče, ale později i chrámy a paláce.

Benátky nebyly jen krásné, byly také svobodomyslné - velký renesanční básník Petrarca o nich ve 14. století napsal: "Benátky jsou město, které je v našich dnech jediným domovem svobody, spravedlnosti a míru, jediný asyl pro lidi prchající před tyranem a válkou."

Nějak se vám ta dávná sláva nesrovnává s kýčovitým zpěvem svalnatého gondoliéra, který dělá sladké oči na turistky, když na černé labutí gondole proplouvá pod mramorovými mosty? Benátky prostě stihl osud turisty hojně navštěvovaných měst. Město je jedinečně krásné už pouze v časných ranních hodinách, kdy turisté ještě pospávají, a v podzimních měsících, kdy je halí studená a nepříjemná mlha, která turisty neláká.

Podle některých názorů právě masový turistický ruch ničí umělecké bohatství, ty nejkrásnější památky na světě. A Benátky k nim určitě patří. Jistý anglický vědec prohlásil, že by se Benátky neměly zachraňovat, že bude lepší nechat je potopit, než z nich udělat Disneyland.

Turisty dnes ale neodradí ani velká voda, která již každoročně zaplavuje Náměstí sv. Marka i jeho okolí. A nemůžeme jen tak říci: "Moře dalo, moře vzalo", vždyť lidé se snaží město před vodou chránit už po staletí. Paolo a Cristoforo Sabadino navrhli odklonění řek, což bylo realizováno - Brenta byla odkloněna již v roce 1507, Piave o 150 let později. Paolo Sambo nechal na přelomu 14. a 15. století vybudovat hráze, které oddělily lagunu od moře. Hráze byly z kamene, který ve vodě tvrdne, mořská voda totiž jinak kámen benátských staveb, postavených na bahně či písku a zpevněném dřevěnými palisádami, ničí

Benátčané čelí vodě i turistickému ruchu statečně. Plánují pro město osmikilometrové metro v hloubce 20 metrů pod hladinou moře. Turistický ruch jim dává práci a moře, když nic jiného, jim dovoluje brázdit lagunu na člunech.