korálové útesy
Korálové útesy, které bychom hledali v tropických oblastech naší planety, tvoří své vlastní ekosystémy. Podmořské korálové útvary jsou mokrým domovem rozmanitých druhů tropických ryb a jiných mořských tvorů. Korálové útesy jsou také vyhledávány pro svou barevnost a jedinečnost mnoha potápěči a podmořskými dobrodruhy.
Člověče, nekraď moje korály
Podle nových studií jsou však oceánské útesy v ohrožení. Korály, kterými jsou bariéry tvořeny, odumírají vlivem mnoha faktorů. Dochází k takzvanému bělení korálů.
Exponenciální nárůst hynoucích korálů mají na svědomí klimatické změny, choroby a bezpochyby i člověk.
Nejznámější a (zatím) největší korálové útesy
- Velký bariérový útes, dlouhý 2000 km u východního pobřeží Austrálie
- Bariérový útes v Nové Kaledonii, 1500 km v jihovýchodní Melanésii
- Belizský bariérový útes, dlouhý 1000 km v Karibském moři
- Útesy v Rudém moři, korálové ostrovy na Bahamách
Vědci z různých konců světa se spojili ve výzkumu příčin devastace korálových útesů.
Orientovali své studie na pečlivé monitorování dotčených přímořských oblastí. Badatelé doufají, že analyzovaná data poslouží k možnému zastavení postupu pustošení. Zaměřením se na způsob rybolovu, přírůstky obyvatel, zemědělství, teplotní výkyvy nebo počty hurikánů došli k očekávatelnému závěru. Jednoduchou formou svalili vinu na společnost, jak je dnes zvykem a samozřejmou pravdou. Zvyšující se počet lidí žijících v blízkosti korálových útesů způsobuje větší destrukci korálových útesů.
Ortel je vynesen. Největším nepřítelem korálů je člověk.
Vinu na odumírání korálů můžete tedy mimo jiné svalit na okyselování oceánů, znečištění vody, produkci oxidu uhličitého nebo zvyšování teploty oceánu.
Bělení korálů jako masová devastace
Mezi další důvody devastace zařadíme rozvoj pobřeží, těžbu korálů a neopatrný cestovní ruch. Podle odhadů tvoří největší úbytek korálů jev zvaný bělení korálů. Kombinací ostatních vlivů a zejména zvyšováním teploty oceánu se korály dostávají do stresových situací. Mikroorganismy žijící v korálech a způsobující jejich rozmanité zabarvení jsou vypuzeny z buněk.
„Kvůli veškerým vlivům dosáhl úbytek korálů 11 % z celkového množství a v příštích třiceti letech naroste počet ztracených korálů o 32 %, pokud nepodnikneme opatření,“ shodují se vědci z Coral Reef Alliance.
Korál ztrácí svou barvu a dochází k jeho vyblednutí – bělení. Pakliže se nepodaří zmírnit klimatické změny teplot, populace korálů může být vážně redukována v průběhu následujícího století.
Katastrofický úbytek korálů však není jedinou starostí. Útesy tvoří přirozené prostředí pro mnoho unikátních mořských živočichů a jsou považovány za deštné pralesy oceánů. Celý podmořský ekosystém se rozpadá. A to nemluvíme o prospěchu z turistického ruchu v dotčených oblastech.
Jenže na druhou stranu, pokud je příčinou člověk, neměl by být z těchto míst vykázán? Zbudovat plot se kolem útesů nedá, není možné ani zabalit korály do ochranných folií. Podaří se tuto světovou památku zachránit, nebo nezbývá než sbalit potápěčskou výbavu a vyrazit, dokud je čas?
Pokud bereme v potaz Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, tudíž to, že ubývání či zničení kterékoli položky kulturního nebo přírodního dědictví představuje nenahraditelné ochuzení dědictví všech národů světa, volba je jednoznačná.