Mrtvé moře
Mrtvé moře, jehož středem prochází hranice mezi Izraelem a Jordánskem a jehož hladina leží skoro 400 metrů pod úrovní Středozemního moře, ročně klesne až o jeden metr. Je to proto, že vysychá, ale také je to důsledek činnosti lidí, kteří z něj těží soli a různé minerály. Někteří obyvatelé Izraele se bojí, že moře jednou zmizí úplně a příští generace ho budou znát už jen z vyprávění předků.
Mrtvé moře je dlouhé 75 a široké přes 13 kilometrů. Jeho delší břehy lemují vysoké pusté kopce a pohoří, které dosahují výšky i přes 400 metrů, a jsou zhruba na úrovni hladiny Středozemního moře. Od šestidenní války Izraele s jeho arabskými sousedy v roce 1967 patří západní břeh moře Izraeli a východní Jordánsku. Před válkou patřily oba břehy Jordánsku. Dodnes stojí na západním břehu opuštěné rozpadající se budovy někdejších kasáren jordánské armády. Místo vojáků se jimi dnes ale prohání vítr a nepřetržitě na ně útočí sluneční paprsky. Teplota se tam pohybuje kolem 40 stupňů, na některých místech je prý i vyšší.
Snad nejvýmluvněji dokládá úbytek vody v moři okolí lázní Ajn Gedi na izraelském pobřeží. Když byly v roce 1950 vybudovány, stály na břehu moře. Teď je hladina od lázní zhruba 300 metrů. Vzdálenost mezi lázněmi a břehem vyplňuje nevábná vyschlá půda. Pacientům ji pomáhá překonat minivláček. Dříve stačilo, když vyšli z budovy a byli u vody.
Vysychání Mrtvého moře potvrzuje i to, že nebýt kanálu mezi jeho severní a jižní částí, moře by už dnes netvořilo jeden, ale nejméně dva celky oddělené několika kilometry vyschlé půdy. Kanál obě části moře spojuje a zajišťuje průtok vody. Její nedostatek je obecně jedním z největších problémů nejen Izraele, ale i jeho arabských sousedů. Izraelci sami říkají, že voda je u nich cennější než zlato. Současně ale přiznávají, že s ní moc nešetří a ve městech s ní plýtvají při zalévání zahrádek či mytí aut.
Pusté a suché je téměř celé pobřeží Mrtvého moře. Připomíná spíše měsíční krajinu, jejíž barva je monotónně světle hnědá a okrová. Oblast bezprostředně podél břehů je rovná, půda je mnohde rozpraskaná. Na izraelské straně vzniklo několik oáz s lázněmi a kibucy, vzdálenými obdobami českých zemědělských družstev, jež se i v nehostinném prostředí pokoušejí o zemědělství. Po několika stech metrech začíná rovné pobřeží na izraelské i jordánské straně prudce stoupat a mění se v holé kopce a pohoří, jež se nad okolní krajinu vypínají do výšky několika set metrů.
Kdo se chce bez potíží dostat přímo až k Mrtvému moři a vykoupat se v něm, musí jet po silnici, která ve směru od Jeruzaléma na jih lemuje téměř celé pobřeží. U silnice jsou ukazatele, které naznačují, kolik metrů je člověk v daný okamžik nad nebo už pod úrovní Středozemního moře.
Cílem turistů je velká oáza několik kilometrů za lázněmi Ajn Gedi. Právě tam, více než hodinu jízdy automobilem z Jeruzaléma, je komplex moderních výškových budov hotelů, které nabízejí návštěvníkům nejen možnost ponořit se do vln moře, ale i odbornou lékařskou radu, jak jim voda v moři může pomoci.
Voda v moři, která spíše připomíná olej, v němž se člověk horko těžko obrátí ze zad na břicho, má léčebné účinky mimo jiné na klouby a pokožku. Obsahuje tak obrovské množství solí, že v ní nežijí vůbec žádné ryby, ale jen 11 druhů vysoce specializovaných mikroorganismů. Mrtvé moře má i českou stopu - kromě pacientů, kteří se k němu jezdí léčit, je místem, kde se při svém letu z Česka zastavují bílí a černí čápi.
Pro člověka ze střední Evropy je ovšem zajímavá už samotná cesta z Jeruzaléma k moři. Tvoří ji zpočátku dálnice, která u moře přechází ve kvalitní, ale klikatou klasickou asfaltovou silnici kopírující pobřeží. Lidé, kteří po silnici jedou, musejí mít nutně pocit, že cestují časem.
U Mrtvého moře, Foto: Miloš Podpěra (c) CK Adventura
Když vyjíždějí z Jeruzaléma směrem na východ, opouštějí město s různými vymoženostmi 21. století. Hned na východní hranici města se setkají s izraelskými vojenskými stanovišti a hlídkami, jež kontrolují ty, kteří jedou opačným směrem, tedy do města. Ve východní části Jeruzaléma a dále na východ od něj žije hlavně arabské obyvatelstvo, jež nemá k Izraeli právě vřelý vztah.
V kopcích na východ od Jeruzaléma se podél silnice rozkládají také osady beduínů. Zpravidla jsou to shluky obydlí tvořených primitivními stany nebo přístřešky sestavenými z různých plechů a dalších věcí, jež jejich obyvatelé porůznu najdou. Kolem osad se v pustinách pasou velká stáda koz a ovcí, občas je vidět i koně a velbloudy.